Kontinentální drift

Historie teorie kontinentálního driftu (posouvání kontinentů) spadá do 20. století. Avšak už o století dříve se objevuje teorie, že kontinenty byly kdysi spojeny "mosty". Důvodem k tomu bylo mj. to, že na různých místech zeměkoule žijí živočichové, kteří jsou si velmi podobní a přitom mezi nimi leží tisícikilometrový oceán.

Teorii kontinentálního driftu poprvé vyslovil německý meteorolog Alfred Wegener (1880-1930). Tylo to v roce 1912, o 3 roky později pak tuto teorii uveřejnil v knize "Původ kontinentů a oceánů". Wegener si mimo jiné také všiml, že některé pobřežní linie kontinentů do sebe zapadají jako skládačka. (Jižní Amerika a Afrika). Také si všiml, že podle podle zeměpisné polohy Grónska na mapách z 19. století se tento ostrov posunul o více než 1 km, že Paříž a Washington se každoročně od sebe vzdalují o několik metrů a naopak San Diego a Šanghaj se k sobě přibližují.

Podle Wegenera existoval kdysi jednotný pevninský blok, který nazval Pangaea, který se později začal rozpadat na dnešní kontinenty. Bohužel se později ukázalo, že polohopisné údaje na mapě Grónska, z kterých Wegener vycházel, byly chybné. A i když ostatní údaje byly správné, neměl Wegener čím svoji teorii dokázat. O jeho teorii se velmi diskutovalo, ale zastávalo ji jen několik lidí.

Teprve 31 let po jeho smrti, v roce 1961 vznikla na základě práce Harryho Hesse a jiných teorie tektoniky desek, podle níž je nejsvrchněhjší vrstva Země rozdělena do 12 pevných desek. Teprve tato teorie mohla být potvrzena. Byla dokázána totožnost původu a složeníčástí kontinentů, které jsou dnes odděleny oceánem. Také odborníci na studium fosílií poukázali na totožnost fauny a flóry v určitých obdobích. A tak dnes už víme, že tyto posuny začaly před 180-200 milióny let.