Jablko

Už od pradávných dob byl život lidé velice závislý na ovoci. Vedle mléka a medu bylo ovoce jedinou přírodní pochoutkou.

Přibližně 8 000 let př. n. l. nomádské kočovné společnosti objevily zemědělství a začaly se usazovat na vhodných místech u Nilu, Eufratu, Tigridu, Indu a Žluté řeky. Díky obchodu a vojenským výpravám mezi nimi se rozšířily kulturní jabloně ze své domoviny v Zakavkazí, Íránu a západního Turkestánu do Malé Asie a dále do Řecka, Itálie a zbytku Evropy. Dokládají to četné nálezy: zbytky jablek mezi vykopávkami v Jerichu z doby 6 500 let př. n. l., sušené jablečné plátky nalezené v hrobce královny Pu-Abi v Uru v jižním Íránu i tabulka nalezená v Mezopotámii zaznamenávající prodej jabloňového sadu.

Také Homérův Odysseus (800 př. n. l.) se zmiňuje o ovocném sadu s 10 jabloněmi. V roce 401 př. n. l. řecký historik a esejista Xenofanes je tak nadšen obezděnými perskými ovocnými sady, že jeden takový zakládá na svém pozemku v Řecku. Také zavádí do řečtiny nové slovo z perského pairidaeza (tj. obezděný sad), které přešlo do latiny jako paradisus - ráj.

Římský básník Horatius (cca 100 př. n. l.) poznamenává, že Itálie je jednou velkou ovocnou zahradou a že správný oběd začíná vejci a končí jablk

Lidé také objevují příznivé a léčivé účinky jablek. Známí Řekové Galén (cca 200 n. l.) a později Hippokratés doporučují sladká jablka k podpoře zažívání. Později (cca 1 100) doporučuje lékařská škola v Salernu jablka při nemoci střev, plic a nervového systému. Nesporný přínos jablek pro lidské zdraví vyjádřil v roce 1904 J. T. Stinson svým heslem An apple a day keeps the doctor away – "Jedno jablko denně místo doktora”.

Výraznou chuť jablek způsobuje směs kyselin - jablečné, citronové, octové a mnoha dalších. Jablka nemají příliš vitamínu C. Přesto jsou pro lidský organismus velmi zdravá díky obsahu dalších látek např. pektinů. Pektiny mají velký význam, neboť jsou schopny vázat sloučeniny olova a jiných těžkých kovů. Brzdí množení škodlivých mikroorganismů ve střevech, upravují trávení, podporují vylučování cholesterolu z těla. Léčivý účinek jablek při zánětu tlustého střeva je dán nejenom obsahem pektinů ale i dalších látek. Fenolové sloučeniny upevňují stěny cév, snižují jejich křehkost, podporují osvojování vitamínu C. Jablka jsou bohatá na soli draslíku a na tanin. Působí močopudně a brzdí tvorbu kyseliny močové. Jablka mají celkový posilující účinek. Léčivý účinek mají nejen syrová, ale i zpracovaná jablka.